AKT na dobových fotografiích ze Sbírky Scheufler

Počátky fotografického aktu u nás

 Výstava ukazuje, že také počátky dějin fotografování aktu v českých zemích jsou bohaté a že již v éře monarchie obsahují široké námětové spektrum.  Výstava si všímá jak děl uměleckého charakteru, tak širšího mimouměleckého kontextu fotografování nahých těl souvisejícího s liberálnější společenskou atmosférou a s prudkým rozvojem amatérské fotografie po přelomu 19. a 20. století. V 19. století míval většinou fotograf aktů problém, snímky se mu zabavovaly, mohlo to mít soudní dohru. Výjimkou byla vyobrazení, u nichž akt byl v roli umělecké alegorie, tolerovaly se  i prezentace  etnologických snímků z krajin, kde nahota byla přirozená, a dále snímky označované  jako „pomůcka pro malíře“. Zřejmě poprvé byly u nás vystaveny fotografické akty roku 1856 a to za zástěnou a fotograf František Fridrich, který je vystavoval, byl za přečin souzen.

            S  nástupem organizovaného amatérského hnutí se začal fotografický akt zobrazovat často v přírodě, což souviselo mimo jiné i se zájmem o nudismus a sport. V roce 1904 měli čeští fotoamatéři již k dispozici také knihu o aktu a to překlad díla C. H. Stratze Krása ženského těla. K nejstarším známým amatérským snímkům aktů náleží decentní studie teoretika fotografie Jaroslava Petráka a fotoamatéra Jana Srpa. První ženou, jejíž snímky aktů se dochovaly, byla Julie Jirečková. Jako pomůcku pro svou výtvarnou práci fotografoval akty již před přelomem století Alfons Mucha, dále například Emanuel Kodet a Vojtěch Presissig. Poprvé na výstavě v Království českém byl fotografický akt vystaven na akci Českého klubu fotografů amatérů  v pražské Lucerně v dubnu 1911. Ve stejné době vyšel první akt (Františka Drtikola) v časopiseckém orgánu tohoto klubu - Fotografickém obzoru. V prosinci 1912 pak vyšel ve stejném časopise pigmentový Akt od fotoamatéra Karla Anderleho. Z amatérského prostředí vycházel také Alois Zych, jehož akty výrazně inspirovala malířská tradice. Fotografie aktů s etnologickým zájmem mívaly vedle nádechu exotiky občas také zřejmé zaujetí pro erotické pojetí. Spíše jako kuriozita  vyzní záběry z nevěstince v Alžíru, pořizované  roku 1908 neznámým českým námořníkem.

      Rozvoj amatérské fotografie přinesl množství dílek s neumělostí zobrazení, včetně snímků, o jejichž mimouměleckém charakteru nebylo pochyb. Vzácnější byly práce stylizovaná pomocí technik ušlechtilých fotografických tisků nebo zjemňující optikou. Právě těmito prostředky fotografie aktu prokázala, že je schopna  kráčet i v uměleckých stopách a právě fotografický akt se svou stylizací na ušlechtilé fotografické tisky byl jedním z argumentů pro přijetí fotografie mezi takzvaná vysoká umění. V této oblasti se průkopnicky zaskvěl zejména František Drtikol, ale to je již další, známější, etapa vývoje fotografie aktu v českých zemích.

Mgr. Pavel Scheufler