Miloslav Hořický: OČAROVANÝ MALÍŘ

Tohoto roku by sté narozeniny oslavil Miloslav Hořický, dělník, malíř, grafik, sochař, velký experimentátor s materiály, ale také technikami, organizátor kulturních akcí.

Hořický se narodil roku 1924 v Zahořanech u Berouna. Vyučil se kovomodelářem a celý svůj život pracoval v Královodvorských železárnách. Založil zde Klub přátel výtvarného umění, v jehož rámci pořádal přednášky, besedy a návštěvy galerií, spoluzakládal berounský salón, jehož tradice trvá dodnes.  Vedl malířské kroužky pro děti i pro dospělé. Upozorňoval na zapomenuté nebo neznámé památky regionu. Jeho vlastní umělecké dílo je časově ohraničeno rokem 1960, kam spadají jeho počátky, a rokem 1981, kdy se jeho dílo uzavřelo. Hořický byl pevně spjatý s krajinou Středočeského kraje. Čerpal z ní svoji prvotní inspiraci a její genius loci se pro něj stal východiskem uměleckého tvoření.

Paradoxně to byly Královodvorské železárny, tedy prostředí primárně neumělecké, které prvotně formovalo jeho dílo. Jako umělec totiž vyšel ze svého řemesla. V železárnách měl k dispozici průmyslový materiál a rozhodl se využít jeho estetický potenciál. Nejprve zhotovoval drobné plastiky hutníků a slévačů. S tématem se vypořádal i v grafice. Postupně ale přešel od volné plastiky k objektu, který mu nejlépe vyhovoval. Dovoloval mu totiž experimentovat s materiály a kombinovat je. Současně vytvářel drobné olejové obrazy. Jako časté náměty se v nich objevují zákoutí rodného Berounska a středních Čech. Zachycoval reálně existující krajinu, ale osobitě ji pojednával a transformoval vlastní výpovědí.

Počátkem sedmdesátých let změnil své tvůrčí vyjádření a přístupy a začal malovat temperou pestré krajinné výjevy. Jednalo se opět o krajiny regionu, například pohledy od Svaté, Trubína nebo Popovic, ale také o krajinu jižních Čech, kterou pro sebe v této době objevoval. Stal se totiž vedoucím kroužku kresby a malby pro dospělé, při klubu KDŽ, a společně se svými svěřenci jezdil do jednoho z tamějších rekreačních objektů tvořit. Hořický vyvinul osobitý rukopis, který se vyznačoval abstrahující zkratkou a pestrou barevností, mnohdy i kaleidoskopickým rozkladem prostoru, jak můžeme vidět také na jeho zátiších ze sedmdesátých let. Mnohdy však jeho obrazové prostory působí jako tekuté hmoty, které propojují jednotliviny a dávají jen tušit, kde se nachází hranice mezi objektem a jeho okolím.

Okolo roku 1968 vytvářel i abstraktní práce, které jsou vyústěním umělcova celoživotního zaujetí stejně jako vlivů, které ho obklopovaly. Možná se na jejich vzniku podepsaly změny ve společnosti, zejména zájem o materiálovou abstrakci u mladých progresivních výtvarníků, a následně ztráta iluzí z opětovné ztráty svobody. Hořický pracoval s materiály železáren a začal vytvářet hutné, surové, ale zároveň hloubavé materiálové kompozice, které někdy kombinoval se symboly odkazujícími k lidskému osudu. Jeho barevnost se začíná omezovat na několik přírodních tónů a materiál se mu stává výpovědní hodnotou. Jde o cestu hmatového zážitku a niterného prožitku. Od krajin vnějších přešel ke krajinám vnitřním.

Eva Čapková 

Malby a některé z objektů tohoto výtvarníka si můžete prohlédnout v Holandském domě v Berouně. Výstava bude zahájena v pondělí 2. prosince v 17 hodin a potrvá do pátku 20. prosince.