Jan Rynda: PESTRÉ

Jan Rynda je autodidakt, povoláním elektromontér. Od dětství jej však  přitahovala plátna a barvy. Soustavně tvořit začal však až od roku 1967. Stal se členem sdružení Arsklub, v roce 1984 absolvoval Lidovou konzervatoř, obor sochařství – keramika. Od roku 1988 byl členem poradního sboru okresních a středočeských výtvarníků.

Jako sochař má v oblibě pískovec, ale má rád i dřevo, které kombinuje často s kůží. Nevyhýbá se ani železu či plastu. V jeho obrazech je zřetelný zájem o strukturu. Velmi rád experimentuje a používá kombinovanou techniku, dispercol, suché křídy, latex, mořidla a jiné neobvyklé materiály.

Se zájmem navštěvuje výstavy, které jsou pro něho podnětem pro další tvorbu. Velký vliv na něho měli Salvátor Dalí, Vladimír Preclík, Otto Gutfreund či Ernst Barlach. Obdivuje i anonymní autory egyptských chrámových struktur, kmenové černošské artefakty či Pabla Picassa.

Svá díla představil Jan Rynda na mnoha výstavách autorských i souborných. V sedmdesátých letech vystavoval v Městské knihovně, ve společenském domě Hvězda či v galerii U Radnice. Jeho obrazy a sochy mohli vidět návštěvníci v Teplicích, Mariánských Lázních, v galerii Rückl v Praze nebo v Atriu v Plzni. V zahraničí vystavoval v Belgii, v Berlíně, Goslaru i v polském Brzegu. V Berouně se účastní Berounských salonů, vystavuje v Městské galerii, v Muzeu Českého krasu i v Městské knihovně. Rád pracuje i s dětmi, jejichž obrázky bývají vystaveny v galerii Holandského domu.

Jan Rynda vytvořil také několik realizací. V areálu mateřské školky v Mnichově Hradišti stojí pískovcový Patník cesty slunce, pro obřadní síň v Hýskově vytvořil z lipového dřeva Mateřství. Pro berounské Gymnázium Joachima Barranda byl určen Památník obětem fašizmu. Je také autorem náhrobku D. Auředníka ve Svatém Janu pod Skalou či hlavy anděla na počapelském hřbitově.

Pokud to vládní opatření dovolí, proběhne vernisáž 7. 7. 2021 od 17 hodin.